Dnešní den začal nějak neslaně nemastně. Očekávala nás první zkouška na páteční vystoupení, a tak jsme čekali a v mezičase se pokoušeli naučit slova písně Zemlja pleše. Se slovinským sborem nám to už šlo lépe a mohli jsme se vrhnout na hledání fotografií toho, co ve Slovinsku nemají a my máme. Po počátečních rozpacích létal jeden nápad za druhým: Karlštejn, kraslice, Ferdu mravence, Škodu, … Výsledek prezentovala česká dobrovolnice Vlaďka, která žije přes dva roky ve Slovinsku a tedy jí šla slovinština přece jen lépe než nám.
Po obědě jsme si vyjeli do Mariboru, což je asi jen třičtvrtě hodiny cesty. Do dneška jsem z Mariboru znal jen fotbalový klub, ale to se rychle změnilo. Během dvouhodinové prohlídky jsme prošli celou historii města od jeho výstavby, přes obléhání Turky až po ekonomickou krizi. Tento poslední problém vyřešili velmi elegantně – odvrátili se od upadajícího průmyslu a stali se městem kultury (dokonce evropským městem kultury roku 2012). O tom, že mají dobře našlápnuto, svědčí každoroční obrovský festival na řece Drávě a aby bylo veselo, tak pod náměstím mají ukrytý obrovský vinný sklep s více než pěti miliony litry výborného vína.
Více než na prohlídku kostela svatého Jana Křtitele se naše děti těšily do chrámu konzumu. Měly slíbenu návštěvu obrovské nákupní galerie Europark. Po hodinovém průzkumu přicházely obtěžkány taškami s dárky i oblečením a „super meníčkem od mekáče“. Já si stihl všimnout, že to ve Slovinsku s ekologií myslí vážně a třídí svědomitě odpad, a také jsem narazil na obchod jedné české značky.
Unaveni, ale spokojeni, jsme se rozjeli do svých dočasných domovů a zítra se chystáme zase na velký výlet – lázně, příroda, klášter a velmi slibně znějící čokoládovna!
Je nám líto, ale formulář pro přidávání komentářů je momentálně uzavřen.