Podoba dnešních Dušiček je téměř všude stejná. Vzpomínáme na zemřelé, navštěvujeme jejich hroby, zdobíme je květinami a věnečky, zapalujeme svíčky.
Jako všechny tradice, i Dušičky mají svůj příběh. Prý v tento den mohly duše zpátky na svět. Podle toho, jaký byl jejich pozemský život, mohly živým pomáhat, ale i odplácet těm, kteří jim za života ubližovali. Zapalování svíčky je jedním z tradičních zvyků. Dle pověry měl oheň duším pomoci najít cestu zpět k živým.
Dříve se žádné svátky či oslavy neobešly bez jídla. Na tento svátek se především peklo pečivo. Specialitou bývaly rohlíky, bochánky, věnečky a tvary podobné zkříženým kostem, kterým se říkalo „kosti svatých“.
A víte co? Ještě na začátku 20. století se v jižních Čechách chodilo na Dušičky koledovat. V okolí Českého Krumlova se koledě říkalo „chodit po rohlíkách“, protože odměnou koledníkům bylo většinou pečivo.
To nejhezčí z Dušiček se ale zachovalo, zvyk společně se scházet, vzpomínat na ty, které jsme měli tolik rádi a kteří už nejsou.
